Historie

Obsah

Založení klubu a jeho nejstarší historie

I. světová válka

I. republika

II. světová válka a komunismus

Soudobá historie klubu

Použitá literatura

Založení klubu a jeho nejstarší historie

    Počátky veslování v Roudnici hledejme již v roce 1874, kdy se do tohoto města odstěhoval z Prahy JUDr. Vilém Švela. S doktorem Švelou vesloval i místní lékárník Mg. PH. Ferdinand Zinke. Roku 1878 zakoupil „od Oesterreichera loďku Marii“, která původně patřila dr. Švelovi. Mezi prvními, kdo v Roudnici veslovali, byl i Maxmilián Švagrovský, který měl také své loďky. O rok později (1875) byl založen „Veslařský spolek v Roudnici“, který měl v náplni své práce především menší vyjížďky a výlety a především pořádání zábav. Ve vlastnictví spolku byly lodě Drak, Ideál, Volnost, Rozkoš, Milá a Ljubica. „Počátek organizovaného veslařství v Roudnici souvisí právě s lodí Drak, plechovou výletní lodí s plochým dnem, na níž se konala i delší cesta např. do Ústí nad Labem s posádkou 5 mužů.“ Bílé kalhoty a modré bundy byly spolkovým úborem. Celá společnost se soustředila kolem dr. Švely, který byl její duší.

    V roce 1879, kdy se vrátil definitivně Švagrovský z boje proti Turkům, se spojil veslařský spolek s tělocvičnou jednotou Sokol, kde utvořil veslařský odbor. Jeho činnost byla ovšem mizivá, až na pár vyjížděk se nic zajímavého nedělo. Až v roce 1881 se vše změnilo. Kroužek Triton (pozdější zakladatelé Českého Athletic Clubu) a veslařský odbor, který byl pod vedením Maxy Švagrovského, začal více sportovat. Dokonce v r. 1881o posvícení uspořádal Sokol i první závody, jenže „slabý sportovní výsledek a velký peněžní schodek“, způsobily, že Sokolové veslování zatratili. V tomto roce brázdily hladinu Labe v Roudnici už i ženy.

    Z kroužku Triton se stala soukromá veslařská společnost Triton (r. 1881) zakladatelé byli: „Jindřich Fládrich, Zikmund Korálek, Václav Profeld, Gustav Rutte, Jan Soběský a Mg. Ph. Ferdinand Zinke“. Ještě téhož roku koupili tito pánové v Praze plátovou loď a z Amfitrite ji překřtili na Triton (více se můžeme dočíst o této události v zde). V zimě, kdy se nedalo veslovat, tato společnost připravovala založení nového klubu a to Českého Athletic Clubu.

    Pro založení klubu byl důležitý jeden fakt, a to že do spolku Triton vstoupil Maxmilián Švagrovský. Jeho znalosti veslování a plachtění, které nabyl na moři (více o Maxmiliánu Švagrovském najdete zde), jeho energie a především finanční síla byla hnacím motorem pro založení klubu. Dne 23. dubna 1882 byl založen Český Athletic Club, který měl 12 členů. Prvním předsedou byl zvolen Karel Himmelsberger, který byl knížecím správcem. Členy ČAC se staly i ženy a to hned 4 (1882).

    Jak vznikl název klubu? Byl to právě M. Švagrovský, který požadoval, aby byl nový klub multisportovním místem, aby se zde nepěstovalo jen veslování, ale i fotbal, bruslení, cyklistika, šerm, tenis, atletika nebo rybolov. Proto dostal do vínku i název Athletic Club.

    Klub si zřídil loděnici na levém labském břehu, která byla plovoucí. „Na voru byla vysoká veslárna a nižší svlékárna s koupelnou“. Nezbytně se vytvořila i vlajka, kterou klub užívá dodnes

    „27. srpna 1882 je zářivý letní den. Z náměstí pochoduje průvod sportovců za zvuku hudby k řece. U břehu je pro obecenstvo zakotvena loď, na níž koncertuje hudební sbor. Na přídi se malebně rozsadili žižkovští sokolové, kteří zde končí svůj výlet na Říp, oblíbené místo sokolských výletů. První mezinárodní veslařské závody v Roudnici zahajují čtyři dámy projížďkou na lodi Triton.“ Dámy se dočkaly svého prvního závodu 28. září téhož roku, a to na 800m, který byl i prvním veslařským závodem žen u nás. Na závodech pořádaných r. 1882 mohli čeští veslaři poprvé spatřit „anglický sloh“, podle kterého veslovalo drážďanské mužstvo Albis. Jeho veslovod a kormidelník byli Angličané. „Bylo nápadné všem veslařům, že loď Albis jela při pomalejším tempu rychleji než loď pražského Tritonu.“

    „Den před slavným posvícením, 15. září 1883 se roudničtí veslaři vydali do Drážďan k závodům, které se pořádaly pod záštitou následníka saského trůnu Bedřicha Gustava. Do dvojky s kormidelníkem s lékárníkem Ferdinandem Zinkem, nasedli hned na roudnickém břehu úředník Ordnung, zvaný Mik, a obchodník Müller, zvaný Egyptský, a hurá po řece dolů. Posvícenské husy a koláče ponechali s lítostí kamarádům. Švagrovský si pohmoždil ruku, a tak jel vlakem, aby se u parníkového přístaviště v Ústí všichni sešli a naložili svou Češku, „tvrdé necky“, jak jí říkali, na paroloď do Drážďan. Když tak učinili, zpozorovali kapitána, jak jim z lodního můstku mává rukama. Bylo zřejmé, že to není mávání vítací, nýbrž spíše označení směru, kudy jim bude třeba paroloď opustit. Maxa si to namířil svým klátivým krokem ke kapitánovi, aby se ho dotázal, co si přeje. „Co si přeji?“ odvětil kapitán. „Přeji si, abyste ihned vaši loď odnesli na břeh, nebo? nalézáte se na osobním parníku, který podobných nákladů nepřijímá.“ – „A já si přeji,“ odvětil Maxa, „abyste mi laskavě sdělil své jméno. Vám jako saskému příslušníku bude zajisté známo, že zítra se konají veslařské závody v Drážďanech za protektorátu vašeho následníka krále, kterému chci odeslati depeši následujícího znění: Kapitán osobní lodi pan X. odmítá přijmout naši závodní loď na palubu, čímž znemožňuje naši účast na veslařských závodech v Drážďanech, následkem čehož vyslovujeme lítost nad tím, že odebrána nám byla možnost vzdáti Vaší královské výsosti co nejvyššímu protektoru těchto závodů náš oddaný hold.“ Přemožený saský kapitán smekl svou kapitánskou čepici a zmohl se na uctivá slova: „Pánové, abych vás přesvědčil o tom, že dovedu respektovati sportovní cítění svého nastávajícího krále, dávám tímto rozkaz, aby vaše závodní loď byla na palubě ponechána, a přeji vašemu závodu mnoho zdaru.“ Roudnická dvojka pak v závodu neuspěla, už také proto, že na háčku, ve špičce lodi, byl Ordnung o dvacet kilogramů těžší než Müller, ale za to večer se vyvedl náramně. „Nálada byla báječná a my, poražení roudničtí veslaři, jsme se této náladě nevyhýbali. Na to následoval taneční večírek, který byl velice animovaný, a při něm teprve i naše činnost dosáhla, hlavně u dam, plného uznání…“

    V roce 1883 začaly práce na výstavbě nové loděnice na břehu pod přívozem, mezi železnicí a pivovarskou vodárnou, provozuschopná byla již na jaře 1884.

    Veslaři, kteří zůstali v roudnickém Sokole, měli také chu? si založit vlastní spolek po vzoru ČAC, a tak na jaře roku 1883 vzniká nový klub v Roudnici a to Lev (rok 1875, který se vedle jména Lev někdy vyskytuje, je rokem založení veslařského odboru Sokola, resp. Veslařského spolku). Bohužel Roudnice nebyla tak velké město pro 2 kluby a zániku se tak Lev nevyhnul (r. 1887). Jeho předsedou byl od samého začátku, až po jeho konec JUDr. Vilém Švela.

    Zmiňme se také o první kanoi v Čechách (r. 1884). „Několik členů ČAC koupilo pro klub americké v Ontariu v Petersbourgh stavěné canoe „Pussi“ a sice za 10 liber šterlingů od dvou anglických sportsmanů, kteří vykonavše na lodi té dunajskou tra? do Lince a pak z Budějovic po Vltavě na Mělník a odtud že ji do Roudnice pošlou. Avšak na cestě u Střekova přepadla je bouře tak prudká a tak náhlá, že se potopili a zachránili jen loď a holé své životy. Vše ostatní, i těch 10 liber a ostatní peníze, fotografie atd. utonulo v Labi.“

    14. září 1884 pořádá ČAC první mistrovství Čech ve skifu. „Mistrovství toto bylo dlouho nejčelnějším a v cizině váženým zápasem českých skullerů, nebo? v Praze té doby mistrovství skiffového nebylo… Vítězi v tomto závodě dáván titul Champion veslař Čech… Závody měly v každém směru úspěch, místní časopis z důvodů politických (mladočeský Říp) vytýkal ČAC, že zve kluby německé, že pak s jejich členy bylo v Roudnici hovořeno německy.“ Klubu se nedostalo porozumění, že chtěl pozvat lepší konkurenci. Zahraniční časopisy oproti tomu uznávaly snahu ČAC.

    První říjnový den pořádal klub na počest knížecích novomanželů - tehdy ještě dědičného prince Ferd. Zdenka Lobkowicze - vyjížďku 8 lodí do Brzánek. Dokonce na lodi Drak se vezli šlechtičtí novomanželé z vinic u Kochovic do Roudnice. Večer před tím byl na Labi velký ohňostroj, benátská noc a lampiónový průvod. Touto krásnou akcí byla zakončena veslařský rok 1884. ČAC v tomto roce otevřela své vlastní kluziště, kde se bruslilo.

    V roce 1885 byly podnikány delší vyjížďky, a to na Mělník, do Dolních Beřkovic, Štětí, Litoměřic a do Nelahozevse. Závodní činnost v tomto roce byla opravdu úctyhodná, počet startů (14) byl nevyšší mezi všemi kluby ve střední Evropě.

    29. června vysvěcoval svůj nový prapor spolek plavců Polaban. Maxa Švagrovský byl pozván jako řečník této akce. ČAC uspořádala dopolední veslařské závody na počest tohoto dne. Veslařská čísla se střídala s originálními závody plavců a rybářů – „jako předjíždění plavců na pramičkách, chytání kachny a p.“.

    Závody v Drážďanách, téhož roku, se museli roudnickým veslařům líbit. Nejen že vždy obsadili úspěšně druhá místa v závodech, kterých se zde zúčastnili, ale také drážďanští pro ně připravili při hostině, která se konala po závodech, hudbu, která hrála Kde domov můj a vlajka ČAC zakrývala při hostině celou jednu stěnu sálu.

    „Konečně pořádala ČAC dne 13. září 1885 své IV. mezinárodní veslařské závody pod protektorátem prince Ferd. Zdenka Lobkowicze. Byly to jedny z nejkrásnějších závodů roudnických. Startovalo všech přihlášených 12 klubů. Pro účastníky závodů byla na celé trati Praha – Podmokly vymožena sleva na zvláštní legitimace. Při závodech a po nich koncertovala hornická kapela kladenská, která již ráno uvítala hosty ze Saska na nádraží saskou hymnou. Závody tyto zanechaly v říšských hostech dobrý dojem a drážďanské i berlínské časopisy objevily, že Češi nejsou tak nebezpeční, jak je líčí časopisy německé z Čech, a že česká pohostinnost je vzorná. K závodům přijelo neobvyklé množství hostů, jen Němců z říše bylo tehdá v Roudnici přes 200. Ti děkovali ČAC za pohostinství i zvláštním insertem v N. Řípu. Po závodech následoval velký banket a ples. Němečtí hosté rozplývali se v přípitcích nadšeným uznáním.“

    Již v roce 1886 směli veslovat v ČAC žáci místního gymnázia. „Ovšem asi jen na zapřenou“. Podřipan z 11. února 1887 o tom píše: S členy ČAC směli žáci gymnasia veslovati na Labi, ano i odívati se krojem klubovním, do tělocvičny Sokola však nemají přístup, poněvadž otcové města tomu nepřejí. (Gymnásium bylo ještě obecní, zastupitelstvo obce bylo staročeské, Podřipan mladočeský.)“

    V. mezinárodní závody v Roudnici byly poznamenány útoky tisku. Nejen Podřipan se obouval do ČAC, že chce pozvat opět německé kluby, oproti tomu německé noviny ze severních Čech, chtěli německé kluby od účasti odradit. Což mělo za následek, že nestartovala pražská Regatta a drážďanská Albis v Roudnici. Naopak to připravilo půdu pro vypsání výlučně německé regaty v Litoměřicích. Přes tyto okolnosti se stala Roudnice uznávaným střediskem veslování. Také se již v té době říká Roudnici „český Henley“.

    „O posvícenském pondělí dne 13. září 1886 pořádal ČAC spolu s VK Lev domácí veslařské závody, po nichž následovala vodní hra „honba kachny“ na 4 neckách a skončeno s plováním o závod.

    V roce 1891 je poprvé předsedou zvolen Mg. Ph. Zinke. Téhož roku povolilo gymnázium svým žákům veslovat, což potvrdilo klubu dopisem. Předtím sice žáci v klubu trénovali, ale tajně.

    „Roudnická osmiveslice Perun se vrací po závodech v Praze 1. srpna 1892 po Labi domů. Na kormidle Ferdinand Zinke, na dvojce inženýr Alois Samohrd. Vyjíždí z Prahy v osm hodin ráno, do Roudnice doveslují půl hodiny před půlnocí. Nedivme se, na Mělníku, ve městě vína, se totiž uskutečnila delší zastávka. Roudničtí veslaři měli poslední závod sezóny za sebou, a tak cesta domů „byla bohata episodami“. Kormidelníkovi se pak ovšem nezdál styl posádky
a chtěl celé mužstvo přehlédnout. Ale jak si stoupl, „zhoršil se styl náhle ještě více, takže se loď nahnula a odbyta malá lázeň“. Kolikrát se takhle rozjaření roudničtí sportovci vykoupali, kronika nepraví.

    Téhož roku se hrál, a to 15. srpna, pravděpodobně první zápas ve fotbale u nás. Nastoupila tehdy proti sobě družstva Č.A.C., vedená ing. Macchim a mužstvo Sokola, které muselo být doplněno o členy Č.A.C., tento tým vedl ing. Samohrd. Sokolové prohráli 0:1. Na počest tohoto prvního utkání se na ostrově v Roudnici koná každý rok tento zápas až do dnes.

    ČAC si zřídil v r. 1893 i odbor cyklistiky. „Činnost odboru mohla se lépe vyvinouti až po závodní sezóně veslařské, nebo? část jezdců veslovala. První výlet cyklistický byl 7. května do Libotenic – současně s výletem veslařským.

    Zimní kluziště ČAC mělo svou slavnou postavu, a to člena ČAC učitele Karla Š?astného, který se stal „mistrem bruslařem Čech“ (1894), když zvítězil v krasobruslení. Téhož roku se hrálo i několik zápasů ve fotbale. „10. června 1894 při slavnosti Ústřední matice školské na ostrově sehrán match v kopané se členy jednoty Sokol, ČAC zvítězil. Slavností této, pořádané u příležitosti návštěvy pražského spolku akademiků, spolku Slavia, účastnil se ČAC i tím, že do průvodu vypravil skvostně vyzdobený alegorický vůz veslařský, na němž plachetní loď s plnými plachtami řídila kormidelnice A. Černá, po jeho stranách kráčeli veslaři v kroji a před vozem cyklisté ČAC s koly, květinami dekorovanými.“ Rok 1894 je i rokem, kdy začal úpadek veslování v Roudnici. Dokonce almanach vydaný k 50. výročí ČAC uvádí: „Rok 1895 znamená zakončení prvého slavného období Českého Athletic Clubu a jeho mezinárodních závodů a počátek poklesu jeho činnosti. ČAC ukončil svou dobrovolně na sebe vzatou úlohu, býti průkopníkem sportovnímu veslování českému.“ Tak ČAC roku 1895 ukončila svou závodně-pořadatelskou činnost. Všechna činnost v ČAC upadala, veslování skomíralo, kopaná se příliš nehrála, cyklisté již vyjížděli jen sporadicky. Tak se můžeme dočíst, že již v roce 1898 se pěstuje v tomto labském klubu jen veslování a o rok později již klub nevyvíjí žádnou činnost, co se týká pořádání závodů a to na dobu 2 let.

    Maxa Švagrovský ve svém Sportovním obzoru číslo 2., roč. IV. z roku 1896 se snaží nalákat diváky na závody do Roudnice:

„Roudnické závody. Doufáme, že Roudnice odbude zase letos na jisto závody veslařské, při čemž na živou účast Prahy čítati může. Nech? řídí se při pořádání závodů těchto principem jak Pražští: režie se sníží na nejmenší tím, když se nestavějí ani tribuny ani stany pro publikum, a ostatní výlohy kryjí se vklady.  Závody také arci? interessují jen veslaře a užší kruh publika, to jsou činitelé, kteří přijdou, a? jest hezké počasí nebo ne. A za takých okolností nemusí se Č.A.C. zbytečných výloh a deficitu báti. Co tedy závodům schází v Roudnici? Nic! Veslaři i lodě tam jsou, a by? by se i méně čísel vypsalo, závody to jsou přece!“

„Dne 18. dubna 1900 obdržel klub od společnosti státních drah měsíční výpověď z nájmu pozemku, na němž byla loděnice z části postavena (od roku 1883) a jehož se nyní použilo k rozšíření nádraží, nutné pro novou lokálku Roudnice-Hospozín. Loděnice musela býti proto zbořena, i byla klubu laskavostí chefa fy. Julius Langer bezplatně propůjčena pila, stojící přímo naproti bývalé loděnici na pravém břehu Labe u restaurace „Pod lipou“, ve kteréžto pile se již nepracovalo. Loděnice tato byla sice z ruky, nejsouc přímo na břehu, ale byla jen prozatímní (1900 a 1901).“ V roce 1900 se začal v klubu hrát lawn-tennis.

    Nová loděnice byla vystavěna podle plánů Ing. Samohrda, který dokonce za vlastní náklady postavil zděný spodek této stavby. „Za práci tu vystavil Ing. Samohrd předsedovi klubu (Ferdinandu Zinkemu) saldovaný účet a odevzdal jej, podotkl, že tak činní z vděčnosti ke klubu, kde našel vždy dobré přátele a odkud si vyvesloval nejlepší cenu – svoji ženu.“ Loděnice byla dokončena na jaře r. 1902

    V roce 1902 se zvedlo české veslování ze dna a s ním i ČAC. Postavení nové loděnice snad dalo ten správný impuls pro zvýšení sportovní činnosti v klubu. Dokonce 3. srpna pořádal klub domácí závody „s čísly veslařskými, plaveckými a žertovnými.“ Mimo to bylo uspořádáno mnoho veslařských výletů za hojné účasti členů klubu.

    I společenský život se opět pozvolna vracel do starých zaběhnutých kolejí. Když opomineme šermířský večer konaný na začátku jara 1903, tak za zmínku stojí oslava 60. narozenin Ervína Špindlera. Společně se Sokolem a „Řipem“ uspořádalo ČAC 29. srpna starostovi, poslanci a spisovateli Špindlerovi slavnostní večer. V říjnu byl zas pořádán večer v „Řipu“ za „účinkování klubových tamburašů, kteří byli na vrcholu svého umění a síly, ovšem na úkor veslařiny.“

    V letech 1904-1905 za vedení dr Divíška se můžeme dočíst, že bylo veslováno na strojích, které daroval továrník J. Pracner. Bohužel již nevíme, jak takové stroje vypadaly.

    Téhož roku byl pořádán ples ČAC a to 6. února. „Representační ples byl společenskou událostí pro město, což vidno i z toho, že prvotřídní dekoraci provedla fa A. Zeman z Prahy a že vydání činilo na tehdejší dobu značnou sumu 795 K. Ples velmi se vydařil, ale čistého zisku bylo jen 47 K.“

    ČAC se také na popud správního výboru pokusila o sestavení českého veslařského názvosloví (r. 1905), které ovšem selhalo pro nedostatek pracovníků. Téhož roku na ukončení veslařské sezóny se pořádal „noční výlet na „Lis“ v Brzánkách do hostince Valšova a při nejlepším veselí, které se při hudbě a tanci rozproudilo, vznikl v hostinci od stropní petrolejové lampy požár, který vzdor účinné pomoci všech přítomných veslařů i přispěchavších hasičských sborů sežehl celý dům i s přilehlými budovami. Na znovu postaveném domě hlásá zasazená tam deska, jak se veslaři roudničtí v čele s předsedou lékárníkem Zinkem o zdolání požáru domu toho zasloužili.“

    V letech 1907-1909 byly pořádány často výlety na lodích. Nejčastějšími cíly byly Mělník, Litoměřice, ale nejvíc se jezdilo do výše zmiňovaných Lis. Navíc v r. 1908 se zúčastnili Zinke, kapitán Jelínek a dr. Divíšek společně s pražskými Slávisty vodního výletu po Vltavě z Červené do Prahy na těžké pramici jménem Kráva. „Výlet se zdařil a bylo na něj účastníky často vzpomínáno.“

    V roce 1909 pořádání „žáby“ dorazilo i do Roudnice, ale tato akce byla čistě jen pro „výkonné mužstvo“. ČAC si nemohlo nechat ujít prvenství v proplutí první lodě nově postaveným zdymadlem u Štětí. Stalo se tak na gigové lodi 7.9.1909, čímž zahájila provoz tohoto zdymadla.

    „Styky ČAC se Sokolem byly v roce 1910 velmi dobré a o šibřinkách provedli členové ČAC vlastní půlnoční scénu s předáním blahopřejné adres bohu Neptunovi. Dne 10. dubna pořádán byl programový večer z účinkování vlastního hudebního a pěveckého odboru, který se tehdy v klubu vytvořil, ale brzo zanikl… 2 října byl otevřen slavnostně nový most roudnický, při čemž ČAC uspořádala velkolepou benátskou noc.“

    9. července uspořádalo ČAC výlet na Mělník s prohlídkou hořínského zdymadla (dnes je to technická památka, kde se již 7. rokem pořádá na jaře mistrovství republiky na dlouhé trati), jelo se sice na lodi, ale nikdo se příliš nenadřel, jelikož byla zvolena doprava parníkem. „Společenských výletů veslařských pořádána byla celá řada a tehdejší kapitán Josef Benda, sám výborný společník a zpěvák, pochvaloval si ve své zprávě na valné hromadě, že na těchto výletech o sklenku vína a veselou píseň nikdy nebyla nouze.“

    V roce 1912 slavil klub své 30. výročí. 11. května byla pořádána v „Řipu“ společná večeře a o den později se konala slavnostní valná hromada za účasti všech českých veslařských klubů. Panu lékárníku Zinkemu zde byl darován stříbrný model osmiveslice. Vše bylo zakončeno odpolední vyjížďkou všech lodí a večer se pořádal velký vojenský koncert. Téhož roku bylo pořádáno několik vyjížděk, nejpovedenější byl pravděpodobně výlet konaný společně s Řipem do zálužských hájů. Velkou událostí byla také pro ČAC návštěva ministra veřejných prací dr. Františka Trnky, který byl klubem náležitě uvítán. Přijeli za ním až na hranice okresu na sportovních lodích. Pan ministr jel totiž do Roudnice na parníku.

    Ferry Janiš se v almanachu V.K. Blesk vydaném k 50. výročí založení tohoto klubu hezky zmiňuje o roudnickém odchovanci Ing. Ivu Schweizerovi: „ Ing. Ivo Schweizer je vynikajícím zjevem v české obci veslařské. Opustiv svůj sliding ve čtyřce, věnoval se s celou vehemencí své houževnaté povahy práci veslem ve skifu, v němž dopracoval se skvělé dokonalosti. Sympatický Roudničan byl vždy přítelem naší vlajky, spolehlivým závodníkem a jest v galerii našich seniorů chloubou V.K. Blesku. Usadiv se pak definitivně v Roudnici, stal se duší disciplinovaného muže, jež několikráte překvapilo Prahu svými krásnými výkony v závodech.“ Tento muž byl i mnohostranným sportovcem za ČAC hrál i tenis a vedl lyžařský odbor.

I. světová válka

    24. srpna 1913 pořádá 12 členů z ČAC výlet do Šandavy v Sasku a 7. září byly hosty členové ČVK z Prahy, kteří pořádali výlet do Drážďan. Další výlet byl pořádán až v roce 1914 a to 19. července do Drážďan se zastávkou a prohlídkou Českého Švýcarska, ovšem za pět dnů tj. 24. července musela být přerušena veškerá sportovní činnost klubu, jelikož začala 1. světová válka. Přesto, aby předseda klubu udržel nadšení pro veslování, daroval do klubu ceny pro nejpilnější veslaře. Z bojiš? přicházely do klubu smutné zprávy o padlých veslařích. Mezi prvními padl Benda u Lvova, zemřel také mecenáš klubu Bächr, o kterém se ve svém vyprávění zmiňuje pan Prepsl.

    V březnu r. 1915 postihla ČAC jarní povodeň, která způsobila značné škody na loděnici i na tenisových dvorcích. „6. dubna 1915 zemřel nájemce dvora na Kalešově pan J. Hauptvogel, který ve své závěti pamatoval na klub odkazem 5000 K. v hotovosti, pro stavbu nové loděnice. Odkaz ten učinil na důkaz vděčnosti vůči klubu za příjemné chvíle, které prožila v klubu jeho dcera, krátce před tím zemřevší. Tento krásný dar od ušlechtilého člověka, byl prvním pilířem fondu pro stavbu loděnice. Snaha pro postavení nové loděnice doznala tím mocné vzpruhy a neupadla již v zapomnění.“

    Díky nedostatku paliva v zimě 1915-1916 se pomalu začíná ztrácet majetek ČAC. Značná část plotu byla odcizena, i nápis ČAC byl částečně zcizen, proto zbytek byl pečlivě uschován. Klub se musel uchýlit k opatření proti zlodějům. Plot byl opraven železem, stožáry na vlajky byly schovány.

    V roce 1917 se definitivně rozhodne o založení fondu na výstavbu nové loděnice. Velkou částkou a to 1000 K. do něho přispěje rodina Bächrů, kroužek „Vodní družstvo“ dalo dar 325 K. Fond na stavbu nové loděnice byl nezbytností, jelikož se mělo opět rozšiřovat nádraží v Roudnici směrem k loděnici, a tak se jen čekalo, kdy dostane ČAC výpověď z pozemku. „Vzhledem k nejistým poměrům bylo usneseno odstraniti sportovní ceny ze skříně v „Řipu“ a uložiti je dobře zabalené v bednách u p. předsedy na půdě (u Zinkeho). Současně mělo být vyšetřeno, kde je šermířské náčiní, jež dle rozhodnutí výborové schůze ze dne
21. května 1915 mělo být shledáno v „Řipu“ a v „Libuši“ a uloženu u p. kapitána. K. J. Jelínka. V té době se také těšila loděnice nevítaným nočním návštěvám, po nichž chyběly celé řadě členů prádlo a cvičební úbory, což obé bylo těžko k dostání.“ Veslařská činnost byl přesto dobrá. Dokonce se konaly i výlety a to především do Kozlovic. Na výborové schůzi se usnesli, že svolají na Silvestra kabaret ve prospěch Červeného kříže, který měl velký úspěch.

I. republika

    Zábavní výbor uspořádal v roce 1918 na počest zahájení veslařské sezóny večírek. „Účinkovali zde síly osvědčené při prvním kabaretu“. V tomto roce se nadšeně veslovalo a s velkým nadšením byla v klubu přijata zpráva, že 28. října se ustanovila Československá republika a že ČAC již může fungovat v demokratickém státě.

    V roce 1920 zaznamenalo ČAC velký sportovní úspěch, jakožto nejlepší posádka osmy se mohla zúčastnit olympijských her v Antverpách. Mimo to se také na tyto hry kvalifikoval i roudnický veslař a syn předsedy taktéž lékárník Mg. Ph. G. Zinke. Na olympiádu měl Zinke odjet se svým bratrem, který byl veslovodem roudnické osmy, ten bohužel onemocněl, a tak byl nahrazen Ing. Schweizerem, o kterém se tak pěkně zmiňuje almanach Blesku. Na stroka přešel Jiří Kallmünzer. Osma byla vyřazena již v rozjížďce a to lodí Norska, stejně tak dopadl i Zinke na skifu.

    Jedním z nejvýznamnějších členů byl pan lékárník Zinke, který zemřel v roce 1921. Almanach ČAC o tom píše toto: „Na podzim postihla zlá nehoda předsedu Mg. Ph. Ferd. Zinkeho; při vystupování z lodi zlomil si nohu, kterýž úraz měl v zápětí delší chorobu, k níž se přidružily další ještě komplikace, jimž jmenovaný také 14. prosince 1921 podlehl. ČAC ztratila v zemřelém nenahraditelného předsedu, spoluzakladatele a štědrého podporovatele všech veslařských snah a zkušeného rádce i odborníka. Světlá památka tohoto vzácného sportovce a lidumila zůstane navždy spojena s dějinami ČAC a českého veslařství.“ K uctění památky zemřelého předsedy se rozhodl výbor pojmenovat nově připravovanou loděnici: loděnice Mg. Ph. Ferdinanda Zinkeho.

    U příležitosti výročí ČAC (r. 1922) byla nejen konána slavnostní valná hromada, ale položen i základní kámen nové loděnice. K této příležitosti zazpíval i Hlahol a celá akce byla zakončena společným obědem v restauraci „Pod lipou“. Téhož roku na podzim byla loděnice dostavěna. Celkové náklady na stavbu činily 200 000 Kč a byly získány především z darů jak od příznivců klubu, tak i od různých institucí.

    V květnu r. 1923 byl uspořádán kabaret, jehož výtěžek byl věnován pokladně klubu. Téhož roku se účastnila osma a skif ČAC mistrovství Evropy. „Mistr skiffař G. Zinke byl při závodu až do 1950 m druhým a jen tím, že mu do dráhy vjely loďky diváků, dostal se na místo třetí za Holaďana Guntera. Osma umístila se rovněž na třetím místě.“ Na závěr roku byl pořádán Silvestr, jehož tučný výtěžek šel na svazové konto pro pořádání veslařského mistrovství Evropy v Praze, které bylo v roce 1925. V témže roce byla dostavěna loděnice.

    Členi ČAC pořádali ve 20. letech výlety jen sporadicky, jejich hlavní činnost se soustředila na závodní veslování, kde dobývali mnohá vítězství. Na svou prestiž a zvýraznění se před veřejností klub dbal. Proto také 13. června jel přivítat na lodích Mezinárodní komisi pro splavnost Labe, která přijela do Roudnice na parníku.

    Výlety sice omezeny byly, to se ovšem nedalo říci o večírcích. Pořádán byl především masopustní věneček a různé kabarety, také byly pořádány posvícenské závody, které se pyšnily hojnou účastí domácího publika.

    „U příležitosti celostátního sjezdu hostinských, konaného 7. srpna 1928 v Roudnici, uspořádána byla vyjížďka všech lodí a večer benátská noc na Labi.“ V listopadu téhož roku byl pořádán společenský čaj a 15. prosince opět kabaret „za spoluúčinkování družiny dr. Káše z Prahy“. O rok později přijeli 9. listopadu bratři Kášové opět na kabaret a sehráli Kocourkovské učitele.

    V roce 1930 si zakoupila ČAC novou závodní osmu, protože stará se předchozí sezónu rozbila a byla nepojízdná. Bohužel nová osmiveslice nevydržela ani do konce sezóny a byla rozbita při převozu ze závodů v Německu. Již 12. května 1931 zakoupil další novou osmu, když došla „náhrada z banky Slavia“, což znamená, že se daly v té době již lodě pojiš?ovat. Avšak: „Dne 9. června zúčastnil se klub vylučovacího závodu ve čtyřkách pro match Francie-Československo, ve kterém podlehl Blesku a ČVK Praha. Tento match konal se také 13. června, k němu zapůjčil svaz veslařů novou, ještě nepojmenovanou osmu ČAC, uloženou v klubovně Slavie Praha, Francouzům, kteří při tréningu najeli na soukromou zábavní lodici a osmu na špičce dosti vážně poškodili. Toto poškození bylo již třetí během tří let, stihla tedy osmiveslice ČAC jedna nehoda za druhou.“ Zakoupit si závodní osmu byla vždy drahá záležitost. Proto si uvědomme, jaká to byla pro klub děsivá zpráva. Téhož roku byla také pořízena do klubu loď Káča, která sloužila pro převozní a záchranné účely. Z tohoto roku se můžeme dočíst o roudnických veslařích i ve sportovním časopise STAR:

Roudničtí veslaři sněmovali

„Český Athletic Club v Roudnici n. L. konal dne 30. října 1931 svou 50. řádnou valnou hromadu. Bylo jednomyslně usneseno oslaviti toto vzácné jubileum zvláštní slavnostní valnou hromadou a slavnostní vyjížďkou všech lodí na jaře 1931. Valná hromada věnovala pietní vzpomínku všem svým zemřelým členům a členkám. Zprávy funkcionářů podali jasný přehled o činnosti klubu v roce 1931. Sportovní činnost byla neobyčejně bohatá….“

    V roce 1932 oslavila ČAC své 50. výročí existence, k této poctě byl vydán i almanach o historii klubu. „V uznání zásluh o veslařství přiznává Svaz veslařů ČAC uspořádání regaty o mistrovství republiky.“ Na závody se přišlo podívat několik tisíc diváků (věc dnes v našich zemích nevídaná)!

    V roce 1935 se podařilo ČAC dostat na své závody universitní loď Cambridge, která s přehledem vyhrála, o její účasti zde se zmiňuje i časopis STAR čís. (489) 31, který vydal k této příležitosti obsáhlejší článek, který si můžeme přečíst po kliknutí zde.

   Do roku 1936 byla osma tohoto klubu takřka k neporažení. Hořkou pilulkou bylo pro ČAC, že v tomto roce nezískala ani jeden titul z republikového mistrovství. „Tato situace se odrazila u veslařů i výboru, když někteří zanechali své činnosti v klubu. Čímž začínají chybět dobří organizátoři, přestalo se soustavně trénovat, nedostavují se bývalé úspěchy a veslaři nevydrží trénovat po celou sezónu. Úroveň si zachoval jedině František Vrba na skifu.“ Vra?me se ale k článkům, který popisují závody, který ještě ČAC vyhrála.

„ČAC. Roudnice opět vítězem „Friedländrových osem“

-tr- Letošní závody Friedländrových osem, který je naším prvním veslařským závodem, se sportovně plně vydařil. Škoda, že počasí bylo závodu velmi nepříznivé. Jistě by byla účast diváků mnohem vyšší. Takto bylo na startu na 1500 zmoklých vytrvalců, kterým déš? nevadil. Vltava byla dosti zvlněna a u startu, který byl pod Barrandovem, byl dosti silný vítr, který vadil klidnému provedení startu. Rámec závodů tvořily závody nováčkovských čtyřek na 1000 m a dámských čtyřek na 600 m. … Hlavní závod osem jel se na trati 4 km. U startu byly tři lodě. Na boji č. 2 startovala Regata …, ČAC. Roudnice, boj č. 3 …a VK. Blesk boj č. 4. Od startu se ujala vedení osma Blesku, téměř následována Roudnicí. Regata byla o loď zpět. V polovině trati již osma Roudnice bezpečně vedla. Na druhém místě se střídaly Regata s Bleskem. U ?elezničního mostu byl rozhodnut celý závod. ČAC Roudnice jela klidně a nikým neohrožována dojela do cíle o čtyři lodě úplně svěží. Jiný obraz byl na druhém místě. Osma Blesku se snažila vyrovnati náskok Regaty, ale ta si šetřila síly na finish. Blesk před cílem úplně odpadl, zřejmě vyčerpán a loď projela setrvačností cílem. … Po skončení závodů byly vítězům v klubovně VK. Blesk rozdány ceny.“

    Stejně jako v prvním závodu sezóny uspěla roudnická osma i na našem nejslavnějším závodě a to na XXIII. Primátorkách v roce 1936. Informuje nás o tom týdeník STAR č. 24.

„Oproti Friedländrovým osmám to byl závod napínavý až do cíle. Přihlášeno bylo sedm lodí, nejvyšší počet osem od založení Primátorek. Zajímavé je sledovat vývoj veslařství na venkově a jeho úpadek ve městě, speciálně v Praze. Primátorky měly v čele dvě venkovská mužstva. Je to výsledek společenských, neroztříštěných zájmů. Výsledek kamarádské spolupráce, naprosto přímé a poctivé. Nezištná „bitva“ jednoho za všechny a všech za jednoho. Schopnost – což nutno zdůraznit – bojovat a vůle: vyhrávat. V Praze není půda pro kolektivní práci pro teamwork. Je řevnivost v mužstvu. Osobní zájmy neustoupí zájmu celku. Podněcování jednoho druhým podlamuje důvěru v celek; a konečně umění vydat se je všeobecně neznámé. Dokud se závodí jen ku hranici možností, které mužstvo vlastní, dotud nelze vyhrávat. Tahle hranice musí být překročena vůlí k vítězství. V neposlední řadě má svůj podíl na neúspěchu i vedení. Není schopných cvičitelů – tím není řečeno, že je nemáme – kteří by věnovali nezištně svůj čas meningu. Nedovede se podchytit zájem jedinců, kteří dnes jsou slabými veslaři a zítra mohou být mistry.“

II. světová válka a komunismus

    Paradoxně druhá světová válka má za následek znovuvzkříšení klubu, jelikož do Roudnice přišli lidi, kteří byli odsunuti ze Sudet. Za války bylo popraveno, umučeno nebo padlo celkem 15 členů a členek ČAC. Po válce se zas někteří veslařští členové vydali z Roudnice za prací. Přesto má ČAC dost lidí, aby mohla postavit dvě osmy.

    S nástupem komunismu v r. 1948 se i ČAC musela sjednotit, stejně jako předchozí kluby, a proto vstoupila do Sokola Roudnice n. L., později do TJ Benzina Roudnice n. L. a v roce 1953 do TJ Spartak Roudnice n. L.

    Veslaři z Roudnice již neslavili své výročí velkolepými zábavami kabarety nebo honosnou valnou hromadou. Své 70. výročí v r. 1952 oslavili pořádáním mistrovství republiky ČSR mužů a žen. V padesátých letech vychází hvězda původně roudnického veslaře Václava Kozáka, který trénoval v klubu pod vedením zkušeného veslaře a medailisty z ME Františka Vrby.

    To 80. výročí bylo přeci jen oslaveno o něco lépe. Pořádání závodů bylo samozřejmostí a došlo i na schůzi: „17.6. veřejné veslařské závody a 16.9. trojutkání Roudnice – Mělník – Stalingrad Praha. Slavnostní schůze se konala 24.6. ve SZK ROH na Husově náměstí a odpoledne byl v klubu křest lodí.“ O 90. výročí se sice almanach zmiňuje, ale oslavy žádné velké nebyly. I závody na počest výročí klubu se patrně nepořádaly, jelikož se o nich almanach nezmiňuje. 

    V roce 1965 veslařský klub v Roudnici stihla smutná událost. „Předseda oddílu MgPh Gustav Zinke podlehl v listopadu těžkému zranění. Při cestě do zaměstnání vešel bezděčně pod jedoucí vlak… Jeho úmrtím končí veslařský věhlas rodu Zinkeů v Roudnici nad Labem.“

    10.3.1978 stihla klub další tragédie, a to úmrtí zasloužilého mistra sportu Františka Vrby, který byl nejen vzorem pro veslaře, kteří chodili do klubu, ale byl i duší klubu. Pomáhal a radil v tréninku, opravoval lodě atd. .

Soudobá historie klubu

     Po revoluci až 21.4.1991 se zaregistroval klub u ministerstva vnitra opět jako ČAC Roudnice n. L. 1882. Od této chvíle působí jako samostatný subjekt sdružený stále v TJ Spartak. Tělovýchovná jednota pak v roce 1998 rozdělila majetek do vlastnictví jednotlivých klubů, které pod ní spadají. ČAC dostal loděnici a pozemky veslařů, které do TJ v roce 1956 vnesl, a navíc dostal dílny veslařů, chatu u račického kanálu, saunu a krytý bazén s letním koupalištěm včetně pozemků.

    Na počest již výše zmiňovaného vynikajícího veslaře a člověka Františka Vrby pořádá ČAC od roku 1995 Roudnické sprinty jakožto memoriál Františka Vrby. V témže roce se poprvé zrodil v hlavách roudnických veslařů nápad přechodu Krkonoš. Jde o víkendovou záležitost, kdy se jde 1. den z Rokytnice nad Jizerou do Horní Malé Úpy a druhý den zpět. Cesta vede vždy přes Sněžku, jinak se volí různé trasy. Aby byla cesta dokonalá, tak se zprvu jezdilo do Rokytnice z Roudnice den předem (většinou v pátek) na kole. I když v neděli po dokončení túry svorně všichni prohlašují, že příští rok již nejdou, již na jaře znovu připravují trasu, kudy povedou jejich kroky v létě přes krkonošské hřbety.

Použitá literatura

Kolišová, K. Historie a některé sociální aspekty klubového veslování v ČR, MU Brno, Diplomová práce, 2009

Bareš, J. Veslařství v Roudnici N. L. In 50 let ČAC Roudnice. Roudnice N. L.: Český Ahletic  Club v Roudnici nad Labem, 1932, str. 7-44

Bareš, J., Kočí, S., Krajbich, J. V. ROK 1919 – 1932 In 50 let ČAC Roudnice. Roudnice N. L.: Český Ahletic  Club v Roudnici nad Labem, 1932, str. 66 - 87

 Hlaváčková, M. Galerie Roudnice. Roudnice nad Labem: Oblastní galerie výtvarného umění, 1986. 51s

Kočí, S. Schweizer, I. Vodseďálek, J. III. ROK 1902-1913 In 50 let ČAC Roudnice. Roudnice N. L.: Český Ahletic  Club v Roudnici nad Labem, 1932, str. 45-57

Krajbich, J. IV. ROK 1914 - 1918 In 50 let ČAC Roudnice. Roudnice N. L.: Český Ahletic Club v Roudnici nad Labem, 1932, str. 58-65

Milan. STAR sportovní obrázkový týdeník čís. (489) 31, 1935, str. 9 – Cambridge přijela

Preps, J. Štembera, J. Fofonka, P. 100 LET VESLOVÁNÍ V ROUDNICI N. L. Ústí n. L.: veslařský oddíl TJ Spartak Roudnice, 1982, 75s

Prepsl, J. Tradice veslařů zavatzuje In 100 LET ROUDNICKÉ SPORTOVNÍ SLÁVY A ÚSPĚCHŮ 1868 – 1968. Roudnice nad Labem: Tělovýchovná jednota SPARTAK v Roudnici nad Labem, 1968, str. 29-35